Tento článek jsem napsal v prosinci 2017. Dnes (15. května 2020) jsem pouze upravil ceny za počítače. Počty žáků jsem nechal na hodnotách z roku 2017, rozdíl oproti roku 2020 je jen malý a na celou částku nemá zásadní vliv. Přepočítal jsem ceny notebooku na aktuální ceny a kurz CZK/USD. 

V České republice jsme nyní, co se používání IT při výuce týká, mentálně i prakticky tam, kde byly USA v roce 1998. Připravované nové rámcové vzdělávací programy řeší, jak používat technologii k učení. Mentálně se pomalu blíží USA v roce 2007.

Není žádný důvod zůstávat stále pozadu, je nutné přeskočit rovnou do roku 2017. Bude to radikální, nové, pro mnohé učitele a celý vzdělávací systém náročné a možné i bolestivé, ale je to nutné. Dvacetileté zpozdění nedoženeme jinak než skokem, a koronavirová krize je k tomu ideální příležitost.

V posledních letech, kdykoliv se bavím s úředníky a ministry či s učiteli nebo lidmi o změně školství, vždy mezi pěti nejčastějšími důvody, proč české školství nejde vlastně změnit, figuruje nedostatek peněz na vybavení škol.

Tento argument se mi nezdál, proto jsem se na problematiku nutného vybavení škol IT technikou podíval podrobněji. Také proto, abych se tohoto argumentu zbavil pro další debaty.

V září 2017 uveřejnila Česká školní inspekce tématickou zprávu „Využívání digitálních technologií v MŠ, ZŠ, SŠ a VOŠ“.

Čtivější a kratší je shrnutí této tématické zprávy.

V tomto článku se budu zabývat specificky a pouze státními základními školami. První několik citací ze zmiňované tématické zprávy:

Počítače jsou zastaralé a připojení je omezené

V 41 % malých ZŠ, 26 % velkých ZŠ nemá k dispozici počítač (nebo obdobné zařízení) ani každý druhý učitel. V 65 % MŠ, 24 % malých ZŠ, 11 % velkých ZŠ  pak dokonce ani každý čtvrtý učitel.

80 % malých ZŠ a 89 % velkých ZŠ má k dispozici učebny, ve kterých je možné aktivně zapojit všechny žáky současně do práce na PC nebo jiném zařízení. 50 % škol může využít tuto učebnu pro vybrané předměty, jedna třetina škol pro všechny předměty.

Jednoznačně stále převažuje využití klasických počítačů a notebooků. Systémy pro řízení výuky a cloudové služby využívá podle výpovědí ředitelů necelá pětina malých ZŠ a více než třetina velkých ZŠ.

Situace je kritická

Podíl škol naplňujících zcela minimální standardy kvality podmínek pro využívání digitálních technologií je kriticky nízký, v segmentu malých ZŠ těmto podmínkám vyhovuje pouze 5 % škol. V segmentu velkých ZŠ je to méně než 10 % (oboje v rámci celé ČR a bez výraznějších regionálních rozdílů).

Co s tím? Kolik by stálo dovybavení ZŠ potřebnou technikou?

Celkový rozpočet Ministerstva školství a tělovýchovy na 2017 je 156 mld. Kč, z toho např. na sport jde 5,8 mld Kč. V roce 2015 byl rozpočet na sport zvýšen o 500 mil. Kč, na rok 2017 dokonce o 2,1 mld. Kč.

Pro vybavení škol a učitelů je nejvhodnější (provoz, skladování, atd.) notebook či tablet. Nákladově jsou obě položky srovnatelné. Z hlediska výuky potřebných znalostí je plně dostatečný Chromebook s připojením na internet s využitím Chromebook management console a cloudových služeb Google, Microsoft apod.

Takové vybavení škol by kupodivu nestálo mnoho peněz.

Zdrojová tabulka se vzorečkama

Pouze 750 milionů pro všechny státní základní školy a polovinu žáků

Je zřejmé, že dovybavení všech státních základních škol by stálo první rok 750 milionů korun za HW a licence a následně ročně 220 mil. Kč za licence a obnovu HW.

To je za první rok 13 % peněz dávaných na sport a další roky 3,7 % rozpočtu na sport. Nebo je to třetina peněz, o kterou byl rozpočet na sport letos navýšen. Dokonce je to méně peněz, než bylo rozkradeno při „slavném“ projektu Internet do škol.

50 % navíc a notebook dostane každý žák

Výše zmíněná kalkulace předpokládá pouze počítače umístěné trvale ve škole, sdílené více žáky. Řekněme, že bychom chtěli dát chromebook téměř každému žákovi i pro práci doma (předpokládejme, že 20 % žáků má vlastní počítač a školní nebude potřebovat). V takovém případě předpokládejme také povinnou rodinnou pojistku odpovědnost za škody (pojistka na blbost), jejíž výše se pohybuje kolem 300 Kč ročně. To sníží náklady na obnovu HW z 20 % pořizovací ceny na 10-15 %.

Krátké početní cvičení prozradí, že na zakoupení notebooku prakticky každému žákovi II. stupně základní školy stačí 1,2 mld. Kč v prvním roce a  360 mil. Kč ročně v dalších letech. To je 20% peněz ministerstva školství na sport v roce 2017.

V roce 2015 byl rozpočet na sport zvýšen o 0.5 miliard Kč, v roce 2017 o další 2.1 mld Kč. Na rok 2018 chtějí poslanci ANO navýšit rozpočet na sport o další 1mld Kč. Vzpomeňme na Peltu a nakupme za tyto peníze raději notebooky pro žáky a učitele.

Je zřejmé, že neexistuje žádný objektivní důvod, proč by stát nemohl do jednoho roku dovybavit školy potřebnou technikou a začít (online a vzdáleně) školit učitele v používání této techniky ve výuce. A krásně by se to spojilo se zavedením nových, moderních vzdělávacích plánů, které MŠMT odmítá schválit (s odkazem na vysoké náklady pořízení IT do škol).

Dodat jen notebooky samozřejmě nestačí. Je potřeba v některých školách modernizovat a jinde vytvořit kvalitní bezdrátovou síť ve školách. To je však tak jako tak nutná investice, která má udržitelnost 5-8 let bez nutnosti technologické změny. To vše jsou technologické problémy.

Jen notebooky nestačí

Je samozřejmě potřeba modernizovat vzdělávací plány, pochopit (na úrovni ministerstva i škol), že notebooky neslouží pouze k výuce IT, ale naopak jsou nedílnou součástí drtivé většiny předmětů, kde pomáhají vyučovat a mění celý model výuky k větší samostanosti, tvořivosti a týmové spolupráci. A samotný předmět IT se pak přirozeně zúží na algoritmizaci, IoT, robotiku, bezpečnost apod.

Je potřeba vyškolit a motivovat učitele k aktivnímu využívání počítačů při výuce a domácí přípravě. Tato školení je možné, nutné a efektivní dělat převážně online s využitím již hotových zahraničních kurzů. Je zcela zbytečné vytvářet vlastní, „lepší“ kurzy pro učitele, a to ze dvou důvodů.

1. Vytvoření vlastních kurzů je výrazně dražší než otitulkování zahraničních kurzů.
2. Je zřejmé, že zahraniční, již delší dobu existující, používané a ověřené kurzy, budou kvalitnější než nově vzniklé české kurzy bez reálné rozsáhlé zkušenosti. A historická zkušenost s českými kurzy od státu je strašlivá.

V České republice jsme nyní, co se používání IT při výuce týká, mentálně i prakticky tam, kde byly USA v roce 1998. Připravované nové rámcové vzdělávací programy řeší, jak používat technologii k učení. Mentálně se pomalu blíží USA v roce 2007.

Není žádný důvod zůstávat stále pozadu, je nutné přeskočit rovnou do roku 2017. Bude to radikální, nové, pro mnohé učitele a celý vzdělávací systém náročné a možné i bolestivé, ale je to nutné. Dvacetileté zpozdění nedoženeme jinak než skokem.