Projekt eSeL překonal veškeré negativní rekordy českého eGovernmentu. Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) ho dokonce explicitně označil za selhání ministerstva vnitra. A není divu. Místo tří let na něj bude Česko čekat dvanáct, odhadované náklady se více než ztrojnásobily, kdy atakují 1,35 miliardy, a k tomu NKÚ upozornil, že se více než půl miliarda utratila v rozporu se zákonem. Přitom stále nemáme plně funkční systém pro tvorbu zákonů, zatímco Slovensko ho má už deset let.
Projekt eSeL (eSbírka a eLegislativa) Ministerstva vnitra ČR se stal symbolem selhání českého eGovernmentu. Systém, který měl podle původních plánů fungovat od 1. ledna 2020, nakonec zprovoznil jen část funkcí k 1. lednu 2024 a plné nasazení modulu eLegislativa pro novely zákonů bylo zákonem č. 583/2025 Sb. odloženo na 15. ledna 2027. Aktuálně se řeší ovšem další posun termínu na rok 2029. Projekt tak místo tří let bude vznikat dvanáct a rozpočet postupně stoupl z 482 milionů na 1,35 miliardy. NKÚ navíc v dubnu 2025 oznámil podezření, že 581 milionů bylo vynaloženo neoprávněně prostřednictvím dodatků uzavíraných v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek.
Za projektem stojí postupně čtyři ministři vnitra (Chovanec, Metnar, Hamáček, Rakušan, znovu Metnar) a od roku 2018 stejný dodavatel — Asseco Central Europe se slovenskou S-EPI. Zatímco sousední Slovensko svůj srovnatelný systém Slov-Lex spustilo již 1. ledna 2016, český ekvivalent je ikonou pomalé digitalizace státu.
Pozoruhodné je, že ministr Rakušan se — narozdíl od ostatních — k systému prakticky nikdy nevyjadřoval, nejspíše v souladu s jeho obvyklou strategií nebýt spojován s ničím negativním, ač za projekt zodpovídal.
Účel projektu a zákonný rámec, který se opakovaně posouval
Projekt eSeL měl nahradit tištěnou Sbírku zákonů (řízenou zákonem č. 309/1999 Sb.) a vytvořit dva propojené systémy: eSbírku jako veřejný portál pro publikaci závazných elektronických znění právních předpisů a eLegislativu jako interní nástroj pro celý proces tvorby zákonů — od návrhu přes meziresortní připomínkové řízení až po podpis prezidenta. Cílem bylo zajistit bezplatný přístup ke garantovanému znění platného práva, integraci s evropskými systémy EUR-Lex a N-Lex a odhadovanou úsporu cca 100 milionů korun ročně pro obce, které by už nemusely odebírat papírovou sbírku (David Sláma, MV, iROZHLAS 19.12.2023).
Právním základem se stal zákon č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv, přijatý 15. června 2016 s původní účinností 1. ledna 2020. Tento termín byl posouván opakovaně: zákonem č. 277/2019 Sb. na 1. 1. 2022, dále zákonem č. 261/2021 Sb. na 1. 1. 2023, zákonem č. 177/2022 Sb. na 1. 1. 2024, zákonem č. 346/2023 Sb. došlo k rozdělení spouštění po částech, a konečně zákon č. 583/2025 Sb. odložil povinné použití eLegislativy pro novely zákonů z 15. 1. 2026 na 15. 1. 2027. Expert Michal Rada v lednu tento poslední posun označil za „jubilejní desátý odklad“. Jubilejni možná, poslední ale rozhodně ne. Deník N informoval, že se chystá další odsun – tentokrát pro jistotu na rok 2029. Tak vypadá čekání na Godota v praxi.
Chronologie projektu od zastavení v roce 2014 po (ne)spuštění v roce 2024
2014 — první zastavení. Ministr Milan Chovanec (ČSSD) 29. dubna 2014 oznámil zastavení projektu, který měl původně být generálně dodán Českou poštou s architekturou Microsoftu a stát 526 milionů korun. Důvodem byla nemožnost dokončit jej v operačním programu IOP 2007–2013 (Lupa.cz, 29.4.2014).
2015–2016 — restart. Projekt byl oživen pro čerpání z IROP (nová výzva 17). Dne 13. 12. 2016 vláda schválila pořizovací náklady 527 milionů Kč (z toho 434 mil. z EU a 92 mil. ze státního rozpočtu) plus 389 mil. na desetiletý provoz. Plánovaná hodnota zakázky dosahovala 768 milionů Kč včetně DPH (Lupa.cz, 13.12.2016).
2018 — podpis smlouvy s Asseco. Dne 15. října 2018 MV pod vedením ministra Jana Hamáčka podepsalo smlouvu s konsorciem Asseco Central Europe, a.s. a S-EPI, s.r.o. Systémy měly být hotové „do dvou let“ s ostrým provozem od 1. 1. 2021 (mvcr.cz, 15.10.2018). Lupa.cz upozornila, že konkrétní smluvní hodnota nebyla transparentně zveřejněna ve Věstníku veřejných zakázek.
2019–2021 — první odklady. Zákon č. 277/2019 Sb. posunul účinnost o rok kvůli nestíhání balíčku sedmdesáti navazujících zákonů. Na podzim 2020 opustil projekt klíčový náměstek Petr Mlsna (přešel do ÚOHS). V prosinci 2020 MV oznámilo další roční odklad na 1. 1. 2023 kvůli pandemii COVID-19. Varování NÚKIB před komponenty Huawei si vynutilo výměnu části již dodaného hardwaru (dodatek č. 7 smlouvy). Pirát František Navrkal, předseda podvýboru pro digitalizaci justice, poznamenal, že „k nedodržování termínů docházelo dávno před pandemií“ (Lupa.cz, 8.12.2020).
2022 — další dodatek 162 milionů. Pod vládou Petra Fialy a ministra Víta Rakušana (STAN) MV žádalo o dalších 162 milionů korun. Bývalý náměstek Mlsna vývoj obhajoval slavným přirovnáním: „Jako byste vyvíjel jeden kus Bugatti Veyron nové generace. Není to superb, kterého poskládáte z komponentů na běžném trhu“ (iROZHLAS, 14.2.2022). Hamáček svaloval vinu na dodavatele: „Nebyl schopen držet lhůty. Dokonce, pokud si dobře vzpomínám, tam byly nějaké pokuty.“ Zákon č. 177/2022 Sb. posunul účinnost na 1. 1. 2024.
2023 — finální příprava spuštění eSbírky. V srpnu 2023 MV přiznalo další odklad eLegislativy — zákony online až od roku 2025. Dne 19. 12. 2023 ředitel odboru strategického rozvoje MV David Sláma představil novinářům harmonogram postupného nasazování. Projekt byl v té době přesunut z legislativního odboru do sekce strategického rozvoje. MV uvedlo celkové náklady 719 milionů Kč (473 mil. z EU dotací), jiné zdroje hovořily o 760 milionech.
Aktuální stav: eSbírka běží, eLegislativa stále neexistuje v plnohodnotné podobě
K dubnu 2026 je eSbírka dostupná na adrese https://e-sbirka.gov.cz/ (až 6. 4. 2026 proběhla migrace z původní domény e-sbirka.cz na gov.cz). Pokrývá přibližně 44 600 právních předpisů od 4. 4. 1945 s vybranými staršími až do roku 1918, nabízí veřejné API a otevřená data. Modul eLegislativa však v praxi dosud nefunguje v plném rozsahu — mezinárodní smlouvy měly povinně běžet od 1. 7. 2024 (do července 2024 podle Lupa.cz nebyla žádná v systému), vyhlášky od 1. 7. 2025, pro zákony byl povinný start formálně 15. 1. 2026, ale novela 583/2025 Sb. odložila povinné používání pro novely zákonů na 15. 1. 2027. V době kontroly NKÚ (polovina 2024) se nové právní normy do eSbírky vkládaly ručně, což jen v roce 2023 stálo 23,5 milionu korun — více než dřívější papírové vydávání.
Technický provoz zajišťuje Státní pokladna Centrum sdílených služeb (SPCSS). Ačkoli od 1. 4. 2023 funguje Digitální a informační agentura (DIA), eSeL zůstává pod správou MV ČR a nebyl převeden. Ministerstvo v červenci 2025 požádalo o dalších 453 milionů korun na další úpravy v následujících šesti letech, čímž by celkové náklady atakovaly 1,35 miliardy, jak jsme uvedli výše (Lupa.cz, 28.4.2025, iRozhlas 19.8.2025).
Kontrola NKÚ a sedm klíčových zjištění
Nejvyšší kontrolní úřad zveřejnil 28. dubna 2025 závěry kontrolní akce č. 24/04 za období 2016–2024. Kontrolor Stanislav Koucký to shrnul jednou větou: „Při řízení projektu eSeL ministerstvo vnitra selhalo. Jeho realizaci prodloužilo o šest let a rozpočet projektu téměř zdvojnásobilo na 903 milionů korun.„
Nejzásadnější zjištění tvoří ucelený obraz manažerského pochybení. Projekt vznikal devět let místo plánovaných tří, rozpočet vzrostl z 482 na 903 milionů korun, podíl EU fondů klesl z původních 81 % na 42 % a stát naopak platí 58 % místo původních 19 %. MV podalo do prosince 2024 celkem 22 žádostí o změnu projektu.
Nejzávažnější: NKÚ tvrdí, že 581 milionů korun bylo vynaloženo neoprávněně — jde o dodatky ke smlouvě s Asseco uzavřené v rozporu se zákonem o zadávání veřejných zakázek, protože šlo o „změny, které by umožnily účast jiných dodavatelů“. NKÚ podal oznámení správci daně pro podezření na porušení rozpočtové kázně.
Slibované termíny, které se flagrantně porušily
Vyjádření ministrů a MV tvoří pozoruhodnou chronologii nesplněných slibů. Chovanec v květnu 2016 sliboval účinnost 1. 1. 2020 s tím, že systém „posílí transparentnost legislativního procesu“. Hamáček v prosinci 2019 při podpisu smlouvy uvedl, že systémy „by měly začít fungovat od ledna 2021″. Mluvčí MV Hana Malá v únoru 2022 avizovala spuštění k 1. 1. 2024. V srpnu 2023 MV slibovalo zákony elektronicky od ledna 2025. V prosinci 2024 Malá uvedla: „Rozhodující je používání systému, které by mělo být nejpozději na podzim 2026.“ Akorát že vůbec.
Mlčení zodpovědného ministra vnitra Rakušana
Pozoruhodné je, že ministr Vít Rakušan se k projektu osobně prakticky nevyjadřoval — veškerou obhajobu prováděli mluvčí Hana Malá, tiskový odbor (Adam Rözler) a ředitel odboru David Sláma.
Právě Sláma v prosinci 2024 projekt přirovnal k „první verzi iPhone, od které se musíme k těm novějším doiterovat“ (iROZHLAS, 9.12.2024). Po volbách 2025 se stal staronovým ministrem vnitra Lubomír Metnar (ANO), který 21. února 2026 prohlásil: „Aktivně se zabýváme situací kolem systému eSeL. Na ministerstvo nastoupí první náměstek, pan magistr Klučka, takže tam došlo i ke změně řízení tohoto projektu. Ale hlavně tam jde o manažerský přístup, protože to musí být řízeno jako krizové projektové řízení“ (iROZHLAS, 21.2.2026).
Na kontrolní závěry NKÚ reagovalo MV 28. dubna 2025 oficiálně: „Ministerstvo vnitra odmítá řadu kontrolních zjištění. Závěry často nejsou správné, jsou zavádějící či vytržené z kontextu. Systémy e-Sbírka a e-Legislativa jsou plně funkční a přinášejí výrazné zpřehlednění právního řádu. Nepravdivé je i tvrzení kontrolorů o údajném téměř 600 milionovém navýšení ceny — dodatky činily 173 milionů Kč, nikoli 581 milionů.“ MV dodalo, že „díky projektům se Česká republika zařazuje mezi evropské lídry v oblasti digitalizace legislativního procesu“.
Kritika odborné veřejnosti: otevřená data, která nejsou otevřená
Kromě NKÚ projekt podrobili systematické kritice IT odborníci. Ondřej Kokeš v lednu 2024 v Lupa.cz napsal, že „e-Sbírka ukazuje, jak neotevírat data“ — otevřená data nesplňují zákonnou definici, nejsou v Národním katalogu otevřených dat a dokumentace byla vykopírovaná z webu DIA bez úprav. „Chyby odhalí odborník v řádu minut,“ napsal. Jiří Peterka upozornil, že eSbírka běží (až do dubna 2026) mimo doménu gov.cz, nepodporuje státní identitu občana NIA ID a nemá podporu IPv6 povinnou od 2009.
Michal Rada (ISVS.cz) shrnul: „Ministerstvo vnitra podělalo snad úplně všechno, co se dalo. Od samotné koncepce přes nesplnění prvotního záměru až po současné verze informačních systémů, které jsou z mnoha hledisek doslova tragické.“ Kritizoval i to, že eSbírka není přístupná pro osoby se zdravotním postižením, přestože to ukládá zákon z roku 2019.
Také Hlídač státu projekt od samého počátku kritizuje – od podezřelé zadávací dokumentace po výběr dodavatele a opakované posunování termínů i zvyšování nákladů.
Slovenské srovnání odhaluje rozsah selhání
Kontextově nejpronikavější srovnání poskytuje slovenský systém Slov-Lex. Ten spravuje Ministerstvo spravedlnosti SR (ne vnitra), stavělo ho konsorcium ATOS/ICZ Slovakia, financován byl rovněž z EU fondů (OPIS) a ostrý provoz se rozjel 1. ledna 2016 — osm let před českou eSbírkou a přesně dle harmonogramu. Slov-Lex má stejnou dvojmodulovou architekturu (eZbierka + eLegislatíva) a zpracoval přes 21 500 právních předpisů. Česká ambice dohnat ztrátu se tak nekoná — naopak, zatímco Slov-Lex je plně funkční pro tvorbu legislativy, česká eLegislativa po deseti odkladech a téměř miliardě korun dosud nezvládá hlavní funkci, pro kterou byla postavena.
Závěr: symbol systémového selhání digitalizace
Tristní příběh projektu má tři hlavní závěry:
Zaprvé, opakované odklady účinnosti zákonů formou novelizace umožnily MV vyhnout se reálné odpovědnosti za nedodržování termínů, což je špatně.
Zadruhé, kritika NKÚ, že dodatky k rámcové smlouvě představovaly skryté zadávání zakázek bez soutěže, je systémovým varováním pro řadu dalších velkých IT projektů státu.
Zatřetí, faktická delegace odpovědnosti na mluvčí a odborné ředitele v době ministra Rakušana ukazuje politickou strategii odklonu — nová vláda pod Metnarem od února 2026 avizuje „krizové projektové řízení“, ale reálný výsledek bude patrný nejdříve v roce 2029.
Do té doby bude eSeL pravděpodobně dál figurovat jako učebnicový případ toho, jak se digitalizace nemá dělat.
