Datové schránky jsou jedna z nejdůležitějších částí digitálního státu. Díky nim mohou občané v celku jednoduše a rychle elektronicky komunikovat se státem. Navíc stát je povinen tuto komunikaci akceptovat – zákon říká, že pokud má občan vlastní datovou schránku, stát ji musí pro komunikaci s ním povinně použít (namísto např. doporučených dopisů).  

Datové schránky v Česku existují od roku 2009 a za tu dobu si na ně uživatelé pomalu navykli. Používá je (povinně) drtivá většina podnikatelů, ale také více než 200 tisíc fyzických osob.

Datové schránky však mají několik zásadních omezení, které postrádají smysl.

Jedním z omezení je limitovaná velikost odesílané zprávy na 20 MB, do které se spousta obvyklých materiálu nemůže vejít (typicky například stavební projekt a materiály pro stavební úřad). Stát musí velikost zprávy navýšit tak, aby dokázaly obsloužit 99.9 % obvyklých agend. 

Dalším, a mnohem závažnějším omezením, je limitovaná doba ukládání zpráv. Obdržená pošta se ukládá pouze po dobu 90 dní, poté se automaticky smaže! Pro komunikaci se státem, kdy běžný uživatel vnímá datovky v podstatě jako lepší e-mail, je toto chování zcela neočekávané a neintuitivní. A je to horší o to, že v datovkách se řeší obvykle důležité úřední úkony. 

Toto omezení je nesmyslné a neexistuje pro něj žádné adekvátní finanční či technické odůvodnění. Je bezpodmínečně nutné, aby stát toto omezení zrušil. Nesmí docházet k tomu, že občané nebudou moci vyhledat starší zprávy či o ně zcela přijdou. 

Pochopitelně je možné zavést extra poplatky za navýšení objemu dat v případě, kdy některý uživatel bude vzhledem mnohonásobně větší prostor potřebovat, například od 1 GB výše.