S Michalem Bláhou, ředitelem Hlídače státu, proběhl na youtube kanále „37P“ hodinový rozhovor o digitalizaci státní správy, o pozitivních zkušenostech a odvaze Cermatu. A proč se nedokončila transformace DSŘ.

K digitálnímu Česku máme například i tento článek.

Michal hovořil o Cermatu a rizicích, které [Cermat] podstoupil, když se snažil vymanit z tvz. „vendor locku“.

Já jsem vždycky dělal věci tak, že když se někde domnívám, že je něco špatně a nelíbí se mi to, tak se to snažím nějak změnit. Buď svojí prací, nebo tím, že se snažím ty klíčové hráče ovlivnit, vysvětlit jim to. Já použiju jiný příklad – a to jsou digitální přijímačky na střední školy.

Digitální příjmačky

Digitální přijímačky na střední školy, které spouštěl Cermat letos na konci zimy, na jaře, je věc, která ovlivňuje 150 000 školáků deváťáků, kteří se hlásí na střední školy, a jejich rodiče. A ovlivňuje je to naprosto zásadním způsobem. Tam byla situace velmi podobná jako v DSŘ, akorát na výrazně menší škále. Ředitel Cermatu se rozhodl, že přestane akceptovat vendor lock a, řekněme, vydírání dlouhodobých dodavatelů Cermatu, a že tuhle věc vysoutěží řádným způsobem.

Vypsal veřejnou zakázku a firma, která dříve dlouhodobě dodávala služby CERMATu v tom výběrovém řízení nebyla úspěšná a napadla to u ÚOHS (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže), na což má právo. To je v pořádku, jenže cokoli napadnete u ÚOHS, tak se to zdrží. Samozřejmě tím dojde ke zdržení, a když máte termíny napjaté, tak zdržení v týdnech je problematické, a u ÚOHS je to vždycky zdržení na měsíce, protože prostě ty právní věci nějakou dobu trvají.

Cermat udělal mimořádně odvážné rozhodnutí

A Cermat se dostal do situace, že věděl, že pokud by probíhalo dál řádné řízení u ÚOHS se všemi odvoláními, tak celý ten systém nedodělá ani za rok spíše za dva roky. Cermat udělal mimořádně odvážné rozhodnutí: Rozhodnutí bylo, že tu soutěž zrušil, což mohl, měl na to právo, a řekl si, že to udělají sami. Udělají to sami pomocí svých znalostí, najmou si programátory, pracovní sílu, které řeknou, co má naprogramovat. Oni naprogramují tenhle systém a stihnou to, a měli na to naprosto šibeniční tři nebo čtyři měsíce. Normálně by na to bylo potřeba tak devět měsíců.

Ale to, co je mimořádné, je, že ředitel Cermatu šel do rizika, do kterého běžně úředníci nechodí, s tím, že chtěl dodat tu věc, protože věděl, že tím ovlivní 150 000 dětí, dalších 150 až 300 000 jejich rodičů. A díky tomu, že to stihne, tak jim umožní lepší výběr školy, umožní mnohem pohodlnější výběr školy a vlastně doručí to, co si myslí, že je správné.

Co na to média?

A co nastalo v médiích? První kritika v médiích byla: to nemůžete stihnout, to se stihnout nedá. Média potom obcházela jednotlivé ředitele a hledala jen ty negativní příklady, nikoliv ty pozitivní. A potom zjistili, a to jim řekl sám ten ředitel, že v rámci relativně malého týmu, který tu zakázku dělal, byl i jeho syn, který se na tom podílel malou prací a dokonce to dělal zadarmo. Dokonce to dělal zadarmo tyhle práce.

Vznikl strašný „hejt“, kdy se všichni točili na tom, že není správné, aby ředitel zaměstnával svého syna, jak je to možné a že tam dochází k nějakým únikům. Přitom realita byla taková, že celý ten systém stál malé jednotky milionů korun, tuším, že čtyři, nepamatuju si přesně, a ta původní veřejná soutěž byla na 20 mil. To znamená, že tam rozhodně nedocházelo k žádnému plýtvání peněz. Ten syn, kterého na tohle najal, tu práci v rámci této zakázky dělal zadarmo. Jediné, co dostal zaplacené, byla jiná zakázka, kterou dělal pro Cermat asi půl až tři čtvrtě roku předtím, kterou dělal asi za desetinu tržní ceny a dodal ji a funguje.

Takže tam skutečně žádné plýtvání prostředků nebylo, ale na tomhle se točily hejty celé té akce. A velmi často ty hejty byly i stylem „Tohle by neměl dělat, má to být promyšlené, má se to udělat správně.“ Samozřejmě, že má, ale hlasů, které by říkaly: „On do toho šel, on neodsunul tuto část digitalizaci školství o rok nebo o dva – ale prostě se hecnul a udělal to, a mělo to mimořádně pozitivní dopady,“ bylo málo. A zpětně víme, že to mělo mimořádně pozitivní dopady a všichni si o tom libují. Ale ty hejty byly obrovské a znamenají, že kdokoliv další přijde a bude se chtít hecnout a udělat něco navíc, jít do nějakého rizika, tak nepůjde, protože bude vědět, že ho média natřou a že ho budou média kritizovat a zastane se ho drtivá menšina lidí.

Existují nějaké resorty, které chtějí digitalizaci?

Otázka: „Znáte nějaké úředníky – a jedno ve kterém resortu – kteří by opravdu a upřímně chtěli digitalizaci?“

Ano. Samozřejmě těch resortů, které si můžeme říct, že to dělají velmi dobře, nebo resortů a organizací, je celá řada. Je to katastrální úřad (ČÚZK) – fantastický. Když se kouknete, proč to tam takhle funguje, je to proto, že oni nejsou příliš politická organizace. Takže ten tým se tam příliš nemění, je tam dlouhodobě stálý tým, což strašně pomáhá. Je to Úřad průmyslového vlastnictví. Myslím si, že MPSV, až dokončí tu svoji transformaci a ty výsledky budou vidět, tak to bude pěkný vzor, ze kterého si ostatní budou moct vzít příklad. Kraj Vysočina – opravdu těch pozitivních příkladů je celá řada.

Celé video na Youtube

Jedna z posledních reakcí na rozhovor: